Už jako malá holka jsem neustále držela v ruce kompaktní fotoaparát a musela jsem si všechno kolem sebe fotografovat. Také jsem ráda sedávala u rodinných alb na zemi u mého táty v pracovně a trávila hodiny prohlížením našich společných fotek z rodinných dovolených. Časem jsem zjistila, že můj již zesnulý děda byl vášnivým vanovým vyvolávačem jeho fotografií.

Když se nad tím tak zamýšlím, svět fotografie se kolem mne točil už od malička a já jsem šťastná, že mám tu možnost se v tomto oboru stále dál rozvíjet a poukázat na kouzlo fotografie, kterou má pro mě každá z nich. Zachytit daný neopakovatelný moment, který díky dnešní technologii můžeme zvěčnit na všem, kde jen my chceme.

Fotografování je můj smysl života. Každý den, když někam cestuji, ať už do práce, či na jiné místo, často se mi stává chvíle, kdy si říkám "ach jo... proč u sebe zrovna nemám foťák, to je nádhera."

Mám ráda přirozenou komunikaci s lidmi a každé vaše přání je pro mě skvělé a přínosné v tom, že je vše pokaždé něco jiné a můžeme experimentovat a vytvářet vaše či moje představy.

Mým momentálním a nejbližším cílem je díky fotografiím uspořádat vernisáž a díky její aukci pomoct nemocným dětem. A jako prvnímu bych ráda pomohla Járovi Křepelkovi (https://jarousek-krepelka.webnode.cz/), který je už třetím rokem připoutaný k lůžku a jeho péče je velice náročná a nákladná pro jeho maminku, která se o něj 24 hod dnem i nocí stará. Po vážné motonehodě, kde byl jako spolujezdec (řidič byl na místě mrtev) bojoval o život a po jeho resuscitaci a stabilizaci zůstal ve vagilním koma až do dnes - je to stav, kdy váš mozek, vaše duše vnímá vše okolo, ale nedokážete se hýbat mluvit, jíst apod... takže si dokážete představit jak to musí být strašné. Jára dělá pokroky, ale po velmi malých kručcích a jeho léčba obnáší nápříklad návštěva léčebných lázní v Piešťanech na Slovensku, kde týdenní pobyt stojí přes 100.000 Kč, díky úžasným lidem, kteří už přispěli, se mohl Jára léčit v těchto lázních po 3 týdny, ale díky jeho závažné nemoci tam stále potřebuje. A to je můj důvod, proč bych ráda svými fotografiemi pomohla tomuto človíčku. Jelikož tyto ojedinělé případy skoro nikdo nepodporuje, nemocné děti mají šanci se dostat do nadací, ale kluk v mém věku nemá šanci, natož s tímto specifickým léčením. Kdy není ani šance sehnat pro tyto lidi v ČR boty na jeho vozík.... Važme si toho, že jsme zdraví a živí a můžeme se jít proběhnout na čertsvý vzduch. Buďte rádi za každou chvíli :) Nikdy nevíte, co se může stát.

S pozdravem a láskou

Simona